Žádná Austenová, já nečerno-bílá

13. dubna 2018 v 6:30 | Lux |  Sezónní speciality
Nejhorší ze všech slohovek pro mě vždycky byla osobní charakteristika. A tím myslím OSOBNÍ charakteristiku, jakože zkoumání přímo MĚ mnou. Ostatní jsem vždycky popsala raz dva, protože u jiných si víc všímám. Přece jen, se sebou toho až tak moc neudělám, jsem taková, jaká jsem. A pomalu se dostávám k tomu jadérku trpasličího pudlíka a tohoto článku.
Jsem totiž hodně komplikovaná bytost na jednu stranu, na stranu druhou mám pocit, že jsem strašně nenáročná a vystačím si s málem. No a je to tady, v tomhle totiž spočívá ta komplikace. Vždycky se popíšu třeba nějakým přídavným jménem, větou nebo slovním spojením, ale když se nad tím zamyslím, tak hned v další větě tu předchozí vyvrátím. Třeba o sobě říkám, že nesnáším plánování a neplánuji. Pravda. Ale pak se podívám na svůj diář popsaný někdy hodně dopředu do budoucna. To se přece vylučuje, ne?



A to samé mám právě když přijde na CITY a ROZUM. Jsem hodně rozumově založená, jsem pragmatická, sarkastická a ironická, vidím realitu bez příkras. Když jdu nakupovat, tak v 90% zvažuji nákup těch šatiček pokládáním si otázky: Unosím je? Hodí se mi k něčemu? A budu je opravdu nosit? Tudíž žádná velká impulsivita, ale jednoduše: potřebuju modrý kalhoty, tak si nebudu kupovat támhleten lososový svetřík. Občas si samozřejmě udělám radost, ale opravdu jen občas. Rozumem se řídím i v životních otázkách. Tuhle se mi kamarádka rozplývala nad cizím slaďoučkým miminkem tak moc, až toužebně zavzdychala: ,,Já tak chci svoje! A třeba hned!" Zamyslela jsem se nad tím opravdu pořádně, protože první, co mi přišlo na mysl, bylo: Ani náhodou!! Já samozřejmě děti chci, jen málokdo nechce být máma nebo táta. Ale mám momentálně jiné priority, děti až budu mít hotovou školu a minimálně rok odmakaný ve stabilní práci, abych dostala mateřskou. A tak to opravdu vidím, není to jen nějaká póza a rádoby nadřazenost. Stejná písnička, když jsem se při stěhování spolubydlící rozhodovala, zda byt v Praze opustím, najdu si jinou spolubydlící anebo v něm zůstanu sama. Garsonka, ve které tu přes týden bydlím, je vhodná akorát pro jednoho a nájem je na Prahu docela přijatelný. Takže co řešit. ALE když k tomu přičtu svojí neplacenou praxi a tudíž nula času a zároveň nula výdělku, je ideální mít tu ještě někho na rozdělení nákladů. Logický, často mi říkají i chladný přístup.

Výsledek obrázku pro rozum

A pak přijde na lidi. A já jako bych otočila o 360°, najednou vypnu všechnu logiku i rozum a na stage se konečně dostane srdce. Jak se jedná o lidi, dám prostě jenom na svůj niterní pocit a intuici. Jen tak si vybírám přátele i přítele. Bavím se se všemi, v tom nedělám rozdíly, že bych někoho odsoudila, než si s ním popovídám. Ale potom prostě intuice rozhodne, kdo mě obohacuje a jestli se s ním chci dále potkávat, a s kým jen prohodím pár slov a stačí. Většinou docela dobře odhadnu lidi, hodně pomáhá i moje naslouchání - když mi někdo něco vypráví, tak opravdu poslouchám a soustředím se na hovor. Samozřejmě, někteří jsou nádherně čitelní a člověk hned ví, na čem je. Někdo se přetvařuje, takže je těžší poznat pravdu, ale přesně z takových lidí nemívám dobrý pocit. Jiný zase jsou tajemní, neradi na sebe vše prozrazují (no jo, k nim taky patřím), to mi pak trvá déle se jim dostat pod kůži. Ale musím říct, že za těch uplynulých 22 let, jsem nikdy ohledně výběru svých přátel ani přítelů nelitovala. Možná je to mojí vrozenou pozitivitou, možná si to nechci připustit, ale tak to opravdu cítím. (Ano, vidím, co se děje ve světě, co jsou lidi schopni páchat za zvěrstva, ale mě osobně nikdy nikdo z mých blízkých vědomě neublížil a to ani při rozchodech.) Zatím mě opravdu definitivně zklamal a hluboce ranil jeden jediný člověk - moje matka. Ale o tom zase jindy.

Výsledek obrázku pro intuice

Jak je to u Vás, co převládá? Ublížili Vám někdy vaší blízcí? Jak si vybíráte přátele?

Chladná a zároveň empatická
Lux

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Iris Iris | E-mail | Web | 14. dubna 2018 v 20:42 | Reagovat

Blízcí dokáží někdy hodně krutě ublížit :-(
Já si zase všímám na sobě, hlavně chyb.

2 iracionalne iracionalne | Web | 16. dubna 2018 v 4:43 | Reagovat

Blízcí dokáží být někdy opravdu nevypocitateni, proto se řadím k těm, co každého "studuji" než mu dají zelenou aby se jim dostal po kůži.Horsi je, že jak říkáš, také na sebe moc věcí neprozrazuji, o to děl tedy trvá druhé straně než dá zelenou mě, je to jednoduchý a přitom tak složitý kruh. Ale také díky tomu mohu tvrdit, že mi nikdo z blízkých nijak neublížil :)... Tedy až na jednu z mých bývalých přítelkyň, ale to jsem přesně v tomhle selhal a uvědomoval si to i ve vztahu, jen to lehce ignoroval, navíc to byla první opravdu vážná známost. Tady už (použijí ten tvůj trefný a vtipný výraz :)) srdce vylezlo na stage a rozum strávili do davu. :)

3 iracionalne iracionalne | Web | 16. dubna 2018 v 4:47 | Reagovat

Bože autokorekce... A psaní na koleni v půl  páté ráno nejde k sobě... Žádné ,,děl" ani ,,mě", ale mně, ani ,,strávili" ale strčilo. :(

4 Melly Melly | Web | 17. dubna 2018 v 14:10 | Reagovat

No, u druhých máme snadněji pocit, že je známé, protože vidíme, jak se chovají, ovšem to, co se jim odehrává v hlavě, je pro nás spíše záhadou :) Ale sebe vnímáme přesně opačně... A je to možná tím pádem i složitější na úsudek :)

5 slunecnyden slunecnyden | Web | 17. dubna 2018 v 16:24 | Reagovat

S tím plným diářem a neplánováním mě to zarazilo už v profilu :-) Holt život není úplně tak jasný a přímočarý a naplánovatelný. K něčemu je dobrá intuice a k něčemu rozum. Já teď zrovna dala na intuici v jednom důležitém rozhodnutí - řekla jsem si, že bych se cítila hodně špatně, kdybych souhlasila, a tak jsem raději řekla ne, i když rozumově by to bylo jasné ano :-)

6 Lux Lux | Web | 17. dubna 2018 v 22:52 | Reagovat

[1]: Chyby na sobě vidíme všichni, často je dokonce hledáme. Ale hlavně se neužírat! :)

[2]: Přesně tak. Někdy než k sobě lidi pustím, tak odpadnou sami (asi nemají trpělivost?), ale to zas vím, že by za moc jako přátelé nestáli.

[4]: Určitě. Do hlavy nikomu nevídíme, ,,hodnotíme" dle chování a samotných činů :)

[5]: No jo. Když já opravdu neplánuju! :D Nevím, kde se vidím za x let, protože si myslím, že život je hrozně nevyzpytatelný, tak si tak pluju a ono se vždy něco naskytne :) To jsi udělala dobře! Nejpřísnější soudce je pak totiž naše svědomí...

7 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 18. dubna 2018 v 19:05 | Reagovat

Někde jsem cetl, že člověk sam sebe naprimo nikdy "nevidi", jen zprostredkovane. "Což kdo kdy viděl vlastní oko"...

8 supice supice | E-mail | Web | 5. května 2018 v 7:42 | Reagovat

Já si myslím, že není třeba se škatulkovat. Každý z nás se projevuje v různých polohách, i když k některé třeba tíhne víc. I typický extrovert má dny, kdy si chce třeba urovnat myšlenky a být sám.
Co se týče ublížení ze strany přátel, dostala jsem ránu do zad a od té doby si dávám sakra bacha. Ale přijde mi, že na to má člověk trošku čuch. Vycítí, když mu na druhém něco úplně nesedí. Necítí z něj tu ryzí opravdovost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama