Kousky dnů minulých

25. května 2018 v 14:52 | Lux |  Chlebové drobečky
Ahoj.
Na následujících řádcích hodlám blábolit o různých věcech, co se přihodily v uplynulém týdnu. Hloupůstky, náplň mých dnů a i teda to ,,rozhřešení" mého vztahového dramatu :D Nebo tak něco.
Článek bude strukturován do odstavců, každý bude mít svůj tučný nadpis, abyste neztráceli čas čtením něčeho, co vás vlastně nezajímá. Já to na vás ale myslím!

A poslední k úvodu: Děkuji všem, co mi zanechali podporující či jiný komentář u mého minulého vylévacího, panikařícího článku. Popravdě jsem nečekala, že to vůbec někdo přelouská, natož že se v tom snad vyzná a odpoví! Děkuju moc!

***
Výsledek obrázku pro oddělovače blog


Čtvrtek. Asi bychom si měli popovídat.
A je to tady. (Pro nezasvěcené si můj skuhrací a zoufalý výplod můžete přečíst TU, ať nejste vytržení z kontextu nebo zmateni.) Blíží se čtvrteční večer a mě je hůř a hůř. Naštěstí jsem před onou hororovou schůzkou měla povinný tělocvik - Kardio (což znamená půl hodinky běh a hodinu kruháč), který mě zachránil, protože jsem během něj přestala absolutně přemýšlet a úplně jsem se restartovala. Takže když jsem mířila přes třičtvrtě Prahy na místo setkání, už jsem ani nebyla nervózní. Když jsem vystoupila z tramvaje a zahlédla jsem ho, jak na mě čeká, tak už jsem se uklidnila úplně. Cítila jsem jenom radost z toho, že ho vidím.
Vyrazili jsme na procházku. Bloumali jsme po Dejvicích, dokud jsme nedostali hlad. Tak jsme se šli najíst a celou dobu si povídali jako by nic - o všem a o ničem jako vždycky. Popravdě jsem si na tu hnusnou větu ani nevzpomněla, bylo mi prostě skvěle. Ani ve vzduchu neviselo žádné napětí (jako to bývá při drsných rozhovorech se špatným koncem). Zaplatil, vyrazili jsme na Letnou. Tam jsme chodili asi další dvě hodiny. Připozdilo se, tak mě doprovodil na tramvaj. Až na té zastávce mi vlastně došlo, že si chtěl vážně promluvit. Tak jsem se ho na to zeptala. Usmál se, pokývnul hlavou. A.. jako na potvoru mi přijela tramvaj. Mávla jsem rukou, že počkám na další, ale on mě tam tak jako postrčil s větou: ,,Však se ještě uvidíme." No, tak se v tom vyznejte. Je to dobře nebo špatně? Mě z toho vychází, že jsme ten rozhovor nepotřebovali, ani jeden z nás. Jestli mu bylo tak, jak bylo mě po celou dobu, tak prostě věděl. Nebo se tomu jen prostě vyhnul. Ale zas mi neříkejte, že byste s někým strávili 2 hodiny chozením, pak si dali večeři, kterou celou zaplatíte a pak se procházeli další 2 hodiny, kdyby jste to chtěli ukončit.

***
Víkend. Pracovní krize.
Nevím, jestli jsem se už zmiňovala, ale brigádně ve svém rodném městě dělám v hotelové restauraci servírku, už asi 6 let. V tomto konkrétním nejmenovaném rakouském hotelu poslední 4 roky. Hotel je to veliký, restaurace je pro 300 hostů. Když jsem začínala, tak měl tento hotel zasloužené 4*, aspiroval na pátou, komfort i kvalita služeb tomu 100% odpovídaly. teď? Krize nad krizí - chybí skleničky, chybí prádlo, chybí lžíce, chybí personál... Někdy se o tom rozepíšu víc.
Víkend je vždycky náročný, hodně lidí přijíždí nebo naopak odjíždí, takže je složité vše zkoordinovat. Navíc je v sobotu Gala večer. To znamená, že se hostům roznese slavnostní meníčko o 4 chodech, takže se hosté nemusí zvedat a užívají si obskakování obsluhy. Zní to skvěle a bývalo to tam opravdu úžasné! Poslední dobou je nás tam už jen pár, co umíme nosit víc jak dva talíře najednou, umíme roznášet a dělat pití i účty a hlavně umíme německy (hlavní klientela).
Tento víkend byl nejhorším, jaký jsem za ta léta zažila! Začalo to už večeřemi v pátek, kdy bylo prostě jasný, že je nás tam málo. Sobota byla jedna velká katastrofa. Strávila jsem 15h v práci, kdy jsme taktak stihli, co bylo nutné udělat. A pak začalo gala. Hrůza, děs. Začátek dobrý, ale jak lidi chodili postupně porůznu, tak v tom začal být opravdu zmatek. Plac byl rozdělený na třetiny!!! To znamená, že jsem měla na starosti okolo 80-100 lidí. Jenom já. Na pití, jídlo, účet. To se prostě nedalo. Zpocená jsem byla až na zadku. Za celý večer jsem vypila jednu sklenku vody. Jít na záchod? Nestíháš, smůla. Do jedné hodiny ranní jsme dodělávali, prostírali na druhý den atd. A v neděli v osm zase na značkách. Snídaně jsou navíc v neděli až do 11h, k dispozici je alko i nealko sektík a jsou to takové hogofogo snídaně. Super. Ale ne, když máte tentokrát celou polovinu placu jen vy (pro představu: 150 lidí +)! Kolegyně, která tam se mnou měla být, si odskočila k řediteli řešit výpověď, kde strávila přes dvě hodiny, takže jsem všechno odtahala vlastně sama. Ze snídaní je vždycky kvanta nádobí, pak se musí hlídat, aby nedošlo kafe, doprostírá se, aby se nově příchozí mohli usadit atd. Takže toho taky není málo. No, po tomto hororovém víkendu jsem řekla, že tohle nemám zapotřebí a končím. Protože přístup vedení, kdy nám v tu neděli ředitel řekl, že je vše v pořádku, že jsme to v sobotu zvládli a nikdo si nestěžoval, takže vlastně skvělý, je prostě celý špatně. Mají tam 2 stálé zaměstnance na směně a je to v pořádku. A upřímně se divím, že si nikdo nestěžoval, protože někteří hosté čekali opravdu dlouho.
Takže jsem si dodělala nedělní směnu, další jsem stejně napsaný neměla, tak jsem s čistým svědomím skončila. Mám nějakou úctu a vážím si sebe, tohle prostě jako ne. Neváží si tam dobrých zaměstanců, dělají tam za pár šlupek dost náročnou práci (i fyzicky i psychicky), vedení zavírá oči nad problémy a jedná s vámi jako s hadrem, ke kterýmu si může vše dovolit. Sorry jako.

V neděli jsem ještě zvládla navštívit Babi a zase sednout na vlak směr hlavní město.

***

Pondělí. ,,Výlet" na Kladno. A volej.
Čtěte: Vopruz jízda polorozpadlým autobusem na Kladno na zkoušku. Jo, studuji na Kladně. Jela jsem na zkoušku z Anatomie a fyziologie, což byla úplná pohoda. Absolvovala jsem totiž všechny povinné anatomie již v prváku, levou zadní a teď jsem si ji kvůli kreditům zapsala z jiného oboru. Nesnažte se to pochopit. Měli ji jednoduchou, jen na 50%, takže jsem ji hravě zvládla. Ono by to byla ostuda po udělání zkoušek na 80-90% se stejnou tématikou a po třech letech studia.
No a večer můj oblíbený volejbal. Jedna z nejlepších sportovních aktivit, pro mě. Hrávala jsem ho závodně 2 roky, teď už jen rekreačně, ale moc mě to baví. A školní těláky sdružují právě takové cvoky jako jsem já, takže mám i s kým hrát! Ono sežeňte jen tak 11 dalších lidí, abyste si mohli zahrát..

***

Úterý. Trojské brusle.
Učila jsem se, dlouho. K večeru už mě to nebavilo, tak jsem vyrazila na inline brusle na Trojskou stezku. Nikdy jsem tam nebyla, ačkoli ji mám relativně kousek. Je to krásná stezka, 8-9 km dlouhá, vede podél Vltavy a končí v mini vesničce za Prahou. Místama ani nebylo poznat, že je člověk vlastně v hlavním městě. Krása. V rámci možností, protože večer tam byla spousta běžců, cyklistů, bruslařů a jiných individuí.

***

Středa. Dopolední rande.
Tak jsme se opravdu zase viděli :) Chtěl mě vidět, já jeho taky, ale samozřejmě problém byl kdy. On se připravuje na státnice, odevzdává bakalářku, dodělává projekty.. Já tak obecně nemám čas, jak je u mě zvykem. Ale středa dopoledne - ideální. Ehm. Na dopoledním rande jsem ještě nebyla (většinou totiž ráno spím). Překvapivě jsme vyrazili na procházku, ale tentokrát přímo do Botanické zahrady. Překvapilo mě, že Botanickou sám navrhl, když věděl, že si bude muset vyslechnout spoustu odborných i neodborných keců o kytkách. Zvládl to celkem s grácií. I to, jak jsem dorazila o 20 minut déle, protože městský okruh. Říkala jsem, že příště přijedu na bruslích, bylo by to rychlejší.
V životě jsem v trojský botanický nebyla, ačkoli kytičky miluju! Bylo tam tak krásně! Klídek, příroda... Já byla prostě v nebi. Pak jsme pokračovali do Stromovky. Nachodili jsme tak miliardu km, samozřejmě do kopce. Prostě jsme byli a byli jsme spolu. Jak je fajn, když vás najednou napadne oba úplně stejná věc, kterou musíte plácnout a pak se tomu tlemíte třeba půl hodiny. Jak je neobvykle příjemné, když vás někdo poslouchá a pamatuje si věci, co mu říkáte. Jak je jednoduchý jen tak být, když máte s kým :)

Být, jenom být a nechat srdce bít,
ač tluče, neraní, volá mě, jdu za ním,
bych našel mír a klid.
*Tomáš Klus

***

A jaký byl váš týden? :)

Lux
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rosie. Rosie. | Web | 25. května 2018 v 15:51 | Reagovat

Úplně nevím, jak bych reagovala já. Je to tak 4 měsíce co jsem ukončila 3 letý vztah, kdy už jsme teda tak půl roku nebyly ani jeden šťastný.. Ale rozhodně si myslím, že bych ani já a ani on nevydrželi 4 hodiny si povídat a jít spolu na jídlo.. Spíš už jsme spolu ani nevěděli jak trávit čas... Když došlo teda na tu osudnou větu: "Měli bysme si promluvit.", tak jsme spolu asi tak hodinu seděli vedle sebe, oba dva jsme víceméně mlčeli, já jsem brečela a nedokázali jsme si moc vyjasnit současné události.. Nakonec jsme se shodli, že jsme nešťastný a že by jsme to měli skončit, jenže na to jsme oba dva začali že nevíme jak, že jsou to 3 roky, jak asi se máme rozloučit... na čež se on potom naštval a řekl víš co, tak já prostě půjdu, sbohem... za chvíli se vrátil a brečel a řekl že to nedokáže... v tu chvíli se ve mně něco zlomilo a prostě jsem odešla a řekla mu, že já už to teda opravdu končím... Takže si opravdu nemyslím, že bys měla být úplně, ale úplně v prdeli a doufám, že nebudeš..! :) Z toho předchozího článku se mi to moc líbilo, to vaše seznamování a sbližování a snad to ještě někdy taky zažiju.. :D :)

2 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 25. května 2018 v 17:13 | Reagovat

Jéé, samá známá místa :D Dejvice, tam teď bydlím, Letná - tam jsem strávila tři roky jako recepční na Spartě, Kladno, tam jsem taky x let studovala... :-) No a hlavně ty  vaše procházky, to je úplně jak moje dejavu :-) já s přítelem jsme spolu taky ze začátku hodně courali po procházkách. Divoká Šárka, Stromovka, Petřín, Zoo.. jéje :-) asi tři měsíce jsme takhle jen chodili a povídali si, já nejistá jestli to cítí jako já.. A doteď jsem s ním šťastná jako s nikým <3 náš vztah je hodně založený na tom, že spolu mluvíme, byť hlavně o nepodstatných blbostech :D doufám, že dopadnete stejně jako my :-)

[1]: Ty jo... To je moje noční můra :-( že jednoho dne už spolu taky nebudeme šťastní a místo toho, abychom to nějak napravili od sebe odejdeme.. Nevím, neumím si to teď v naší situaci představit a jsem přesvědčená, že se budu bít jako lev za to, abychom spolu zase šťastní byli. Ale těžko říct.. Tak doufám, že váš rozchod bylo rozhodnutí správným směrem a že tě potká jiná a lepší láska :)

3 Lux Lux | Web | 25. května 2018 v 18:05 | Reagovat

[1]: Páni.. to muselo být hrozně těžký, přece jen 3 roky života už je slušná doba...Ale pokus jste se spolu už jen trápili, tak jsi udělala dobře. Určitě to ještě zažiješ, ty začátky jsou nejkrásnější :)
My spolu právě ještě nejsme. Nebo jako neproběhlo takové to: Tak spolu chodíme. Já si to hrozně užívám, jenom tu jeho přítomnost, auru nebo jak to mám nazvat :D

[2]: Taky myslím, že je důležité spolu mluvit. Tak držím palce, ať jsi nejšťastnější! :)
Doufám, že tak taky skončíme. Právě je to začátek, neřekli jsme si, že spolu chodíme nebo nechodíme.. Já vím, co cítím, no nejsem si jistá, co cítí on. Teda, když jsem s ním, tak myslím, že vím jak je na tom. Ale co když z něj cítím jenom to, co chci?

4 hrachajdice hrachajdice | Web | 25. května 2018 v 20:38 | Reagovat

Já bych řekla ,že se to vyvijí dobře . I když mi přijde , že jsi trochu zklamaná . Nespěchej , přece nemusíš vědět všechno hned a tím, že nevíš jak to má on bych se zatím netrápila. Užívej si a ono to nějak dopadne . Co mám říkat já když už 2 roky nevím na čem sem :D

5 Rosie. Rosie. | Web | 26. května 2018 v 12:26 | Reagovat

[3]: Doufám právě, že si zažiju ještě takový to zamilování a motýlky v břiše a podlamování kolene z jeho úsměvů.. :D Ale kdo ví kdy, třeba teď budu pořádnou chvíli sama, a upřímně po 3 letech mám opačný problém, že nevím jak být sama... že jsem si přišla dobrá do vztahu :D Ale řekla jsem si, že už si tohle znova působit nechci, takže až něco přijde, tak do toho nepůjdu, pokud nebudu mít pocit, že by to mohlo být už napořád :)

6 Rosie. Rosie. | Web | 26. května 2018 v 12:28 | Reagovat

[5]: Ani adresu blogu neumím si vyplnit správně už.. :D

7 Lux Lux | Web | 26. května 2018 v 23:52 | Reagovat

[5]: Urcite zazijes, jen si pockat :)
Ono byt sam zas neni takova veda. Nemusis se na nikoho ohlizet, delat kompromisy.. Ja jsem prave byla sama vzdycky, neumim byt s nekym jen proto,ze jsem momentalne sama,tak proc ne. Hledala jsem vzdy neco, kde bych citila, ze by to bylo na dyl,kdyz uz bych do toho sla. Proto mam take tak malo zkusenosti se vztahy :D Coz je zvlastni,protoze jsem vzdy delala vsem poradnu :D

8 Chloé ▲ Chloé ▲ | Web | 28. května 2018 v 22:41 | Reagovat

Tak to byly výživné dny ☺ já v Troje bydlím :D ještě si musím předčíst ten tvůj předchozí článek. To je romatiky... ☺ hezky jsi to napsala a dobře se to čte ♥

9 Chloé ▲ Chloé ▲ | Web | 29. května 2018 v 1:09 | Reagovat

děkuju. je to náročný :D vydržet 30 dnů psát článek každý den. ale baví mě to. taky se divím, že to zvládám. už finishuju :D a ty plameňáky od Hariba mám z ciziny. ale myslím, že je jen otázka času kdy tu pudou - příchuť je krvavý pomeranč a grep. jsou božíííí ♥

10 neverbealone neverbealone | Web | 29. května 2018 v 9:47 | Reagovat

Na to, že nejsem pražák, tak mám Prahu prošlou docela dost, ale jenom centrum, takže v Troje jsem snad nikdy nebyla, i když není tam vlastně ZOO? :D jestli jo, tak tam jsem byla. Ale v Botanický jsem nebyla ani tady u nás v Brně natož v Praze :D

Jsem ráda, že i nějací další lidé mají rádi volejbal :D já ho hrála závodně 12 let a pak jsem kvůli vejšce musela skončit a teď už hraju fakt jenom občas rekreačně. Jsem ráda, že ne všechny holky se míče bojí :D :D jako bývá zvykem :D

11 Jan Turon Jan Turon | Web | 31. května 2018 v 6:11 | Reagovat

Koukam že dělat servirku při velkém naporu je docela"vopruz".Do obou botanickych chodim docela casto, v Trojske mne zaujaly ty prostory nahore, step, poust v Sonore apod

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama