Malé známosti

15. června 2018 v 13:02 | Lux |  Chlebové drobečky
Ahoj!
Následující povídání bude o lidech, malých. Malých proto, že se jen tak mihli okolo, strávila jsem s nimi den nebo dva, ale přesto mě obohatili. A především mi ty dny zpříjemnili. Je opravdu zajímavé, za jakých okolností můžete potkat fajn lidi, se kterými třeba i stojí za to udržovat kontakt.
Jsem společenský tvor. (Ne, že bych někdy neocenila prázdný byt a od všech svatý klid.) Ale do určité míry mě lidi baví. Ráda je pozoruju - různá gesta, mimika, chůze..., občas tajně vyposlechnu útržky rozhovorů (vím, to se nedělá) a hned mi fantazie začne pracovat. Vymyslím si pro člověka povolání i klidně celý život. O to zajímavější jsou pro mě lidé, které potkám na základě spolupráce, trávím s nimi víc času a dozvídám se spoustu maličkostí. Třeba včera a předevčírem.


Přihlásila jsem se na brigádu na O2 Štafetu RunCzech, která se konala dva dny v Holešovicích v Praze. Už jsem takhle dvakrát pomáhala na půlmaratonu v Karlových Varech a vždycky to bylo fajn. Tentokrát jsem měla na starosti úschovnu batohů. Bylo nás tam asi 15, naším úkolem bylo přijímat zavazadla, dát na ně odpovídající cedulku dle startovního čísla závodníka a pověsit si je za zády. Což někdy nebylo jen tak! A samozřejmě jsem si hned našla osobu, se kterou jsme vytvořili sehraný tým.

Tonda byl fajn, potkali jsme se už při čekání na nadřízeného a můj prvotní kladný pocit se ukázal jako správný. Byla legrace, tak nám šla práce pěkně od ruky a celý den tak nějak rychle uběhl. Bylo vcelku zajímavé sledovat to jeho pomaturitní nadšení a elán, těšení se na vysokou a na dlouhatánské prázdniny, co má před sebou. Jó, taky jsem bývala taková, ale vystřízlivěla jsem. Radost jsem mu ovšem nekazila. Zajímala ho geografie a mapy, proto se taky rozhodl jít za tímto oborem. Plus k tomu přijat bez přijímaček, co víc chtít?
Práci jsme si krásně rozdělili - já komunikovali s lidmi a psala číslíčka, on se pral s batohy a taškami. Při vydávání už jsme na tom byli oba stejně. Vždycky mě hrozně pobavilo, když jsme tam vrávorali mezi věcmi, protahovali se uličkou, někdy i podlézali visící zavazadla a pak do sebe omylem vrazili, protože jsme ani nebyli vidět. Já teda určitě ne.
Byla to legrace, ale neměli jsme zas tolik času na povídání, byl vcelku ruch a frmol.

Zato druhý den bylo práce méně a já se přifařila ke Slečně Sochařce. Tonda byl totiž jen na jednodenní výpomoc. Slečna Sochařka byla na oba dva dny, pracovala s kamarádkou vedle nás. No a ten druhý den jsme si na sebe tak nějak zbyly. Ale nevadilo mi to. Slečna Sochařka aktivně běhá, takže jsem se dozvěděla, co jsem o běhu ani vědět nechtěla. Navíc opovrhuje všemi vymoženostmi. Podle ní má běh kouzlo právě proto, že ho můžeš dělat v čem chceš. Tak jak jsi. nepotřebuješ žádné speciální vybavení. Krom už dlouhých a extrémních tratí. Takže když byla chvilka volna, pozorovala korzující běžce a nespokojeně vrtěla hlavou. Vždyť každý běžel jen 5 km! Pro ni naprostá dávačka. Poprvé, když šla běhat, tak prý uběhla nějakých 27 km - myslela si, že je to jako výlet na kole. Potupně jsem klopila zrak a na férovku přiznala, že já radši neběhám. Mě to totiž nebaví. Nastalo ticho. Nebylo to naštvané ticho, spíš takové překvapené. Slečna Sochařka totiž nejspíš vůbec nepočítala s možností, že by někoho nebavil běh. No, taky se něčemu přiučila :)

Za ty dva dny mám také seznam zajímavých kousků, co si u nás lidi nechali. Dovolte mi pár jmenovat:

dort - paní věřila, že jí ho nesníme
2 koloběžky - ,,Jak jinak se rychle dostat přes Stromovku, ne?"
hokejovou tašku - tu obří na kolečkách, tahaly jsme ji tam ve dvou
nespočet jízdních kol - zámky už se nenosí?
prázdný svačinářek
kočárek i s dítětem - paní si potřebovala odskočit
...


Utkvěl vám takhle někdo krátkodobý v paměti?

Lux
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 bluesovka bluesovka | 16. června 2018 v 0:10 | Reagovat

No jeje, takových krátkodobých je hodně.Mně se totiž lidé dost svěřují, takže třeba poslední příběh s paní, kterou popálil papiňák, je můj nejčerstvější zážitek. A to jsme se jen tak potkaly v bazénu.

2 zamotana zamotana | Web | 17. června 2018 v 17:05 | Reagovat

Já vždycky zůstanu jen u toho sledování, ale i někteří lidé, které jsou něčím zajímaví, přestože s nimi neprohodím ani slovo, uvíznou v paměti. On (skoro) každý v sobě má nějaké kouzlo. Sním o nějakém to podobném setkání už dlouho. Měla bych tomu jít naproti a nevyhýbat se společnosti.
Mimochodem, jednoho Tondu se snažím dohodit kamarádce, přestože už kluka má. Tohle jméno prostě symbolizuje skvělou osobu, tvrdím to pořád. I když jich moc neznám.

3 neverbealone neverbealone | Web | 19. června 2018 v 10:59 | Reagovat

Kočárek i s dítětem :D :D to mě pobavilo.

Taky nemám ráda běhání. Děsně se u něj nudím a vždycky nevím, na co myslet, takže akorát myslím na to, jak nemůžu dejchat a bolí mě nohy a jaký je to vlastně vopruz. Takže ti rozumím naprosto :D :D

4 Lucka Lucka | E-mail | Web | 19. června 2018 v 13:01 | Reagovat

Už nejednou se mi stalo, že mi takhle někdo utkvěl v paměti, jak píše Bluesovka, taky se mi lidi kolikrát svěřují na potkání a to jsou pak někdy věci, co nejdou jen tak vypustit... :-)

5 cestujmespolu cestujmespolu | Web | 20. června 2018 v 9:47 | Reagovat

Ja práveže veľmi ani nesledujem ľudí, som dosť zaneprázdnená sama sebou, dokonca ani nevnímam niektorých ľudí vedľa mňa, hlavne keď niekto mi potom povie, že ma videl alebo zdravil, a ja som si ho nevšimla. Chodím ako také "slepé kura" niekedy. :D
A čo sa týka behania, mňa baví, ja som taký športovejší typ, takže to by som si s tou slečnou vedela popovídat. :) Ale určite sa mi tiež stáva, že mi niekto utkve v pamäti, ale musí ma niečím zaujať, či už dobrým alebo zlým, aby mi ostal v pamäti. :) A super, že sa ti takto vydarila brigáda, lebo ja čo som bola na niektorých takých kratších brigádach, vždy som na ne nadávala, a čakala kým konečne skončia...:/

6 Ginger White Ginger White | Web | 21. června 2018 v 18:40 | Reagovat

Nejsem moc společenská, ale to je spíš tím, že jsem hodně stydlivá. Nicméně pozorovat lidi mě také baví a potkala jsem se s hodně "malými známostmi", na které asi nikdy nezapomenu. :)

7 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 21. června 2018 v 20:58 | Reagovat

To musela být fajn brigáda. Pozorovat lidi mě baví. Člověk se o nich dozví víc, a hlavně jiné věci, než o sobě řeknou sami.

8 Denia Denia | Web | 22. června 2018 v 10:15 | Reagovat

Je to vždycky hodně obohacující, když tě okolnosti tak nějak přinutí seznámit se s někým novým, a dovolí ti nahlédnout do jeho způsobu života a myšlení. Dříve jsem to nějak neuměla, a neměla jsem to ráda, ale pochopila jsem, že si často z těchto malých známostí vezmu něco i pro sebe. Na svatbě mé sestřenky jsem se tak potkala s jejím bratrancem a jeho ženou, které jsem jen zřídka, s pozdravem a úsměvem potkávala na oslavách. Když jsem teď měla možnost prohodit s nimi pár slov, v řeči z nich rozkvetli ještě milejší lidé než jak jen působili, a tak nějak mě vnitřně inspirovali:). Moc hezký článek, na zamyšlení!

9 Blue Jane Blue Jane | Web | 22. června 2018 v 21:53 | Reagovat

Zajímavé počtení i brigáda :)

10 ejnyt-world ejnyt-world | Web | 24. června 2018 v 9:49 | Reagovat

To je skvělé! S kamarádkami jsme na výletě do Prahy potkaly partu cizinců a strávily s nimi asi dvě hodiny. Nikdy na to nezapomenu, protože je to tak skvělý pocit, jen tak si povídat s cizím člověkem o všem a o ničem. :)
Taky mě často inspirují náhodná setkání s dětmi nebo staršími lidmi, vždycky mi to něco předá. :)

11 M. M. | Web | 24. června 2018 v 14:21 | Reagovat

Já často dělávala ochutnávku na Lindt čokolády v Globusu a blížil se zrovna asi Valentýn nebo tak něco, ale navrhla jsem mladému (krásnému) chlapci, aby čokoládu koupil své přítelkyni. Odvětil že žádnou nemá. Další den byl nakupovat znovu, tak ochutnal jinou ("Včera jsem zkoušel tuhle, tak dneska si dám tuto").  No, moje fantazie už pracovala, jak bych mu mohla navrhnout, aby koupil čokoládu mně a jak by z toho byla nádherná romantická historka pro vnoučata. Ovšem protože jsem šťastně zadaná, zůstalo to jen u představ. =D Navíc v tom příšerném bílém kostýmu (viz reklama na Lindt) jsem nevypadala zrovna oslnivě, asi by nikam nešel. =DD Taky vzpomínám na rozkošnou tříletou černošskou holčičku s roztomilými vlásky. Nebo před Vánoci jsem byla zrovna v Makru (opět ochutávka na Lindt) a slečna, co měla ochutnávku na alkohol, na sobě měla krásné šaty a ona mi záviděla můj kostým, protože je prý originální. Zatímco já bych to měnila ihned s ní. O to víc mě potěšilo, když mě pak viděla už bez kostýmu a řekla, že mi to sluší. =D Vždycky mě bavilo sledovat hostesky "v civilu". Tyhle kostýmy totiž stírají naši osobnost. Můžeš být metalistka, rockerka, popová princezna, ale když na sobě máš kostým, předepsané lehké líčení, nenalakované nehty, vlasy v culíku a vypouštíš ze sebe naučené věty, tak nepoznáš rozdíl. Proto mě bavilo poodhalovat tu pravou osobnost. Zjišťovat, co studují, kde bydlí, co večer plánují... Občas mi to chybí. :)

12 LoreNoMore LoreNoMore | E-mail | Web | 24. června 2018 v 22:14 | Reagovat

Potkala jsem takhle holku na výpomoci na konferenci o porozumnění mysli. Je to němka, takže se nevidíme, ale píšem si sms. I když jsem se s ní viděla jen dva dny, byl to skvělej zážitek a pomohlo mi to si uvědomit, jak úžasný může bejt potkávat nový lidi - byla jsem ohledně těhle věcí vždycky totiž dost ostražitá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama