Mistři výmluv

26. června 2018 v 12:05 | Lux |  Chlebové drobečky
aneb kterak jsem se zbláznila.

Poslední dobou se setkávám jen s lidmi, kteří umění výmluv vyšperkovali k naprosté dokonalosti. (Především mé dvě sestry N1 a N2.) Teď ale nemyslím výmluvy, když máte nějaké úkoly nebo povinnosti k dodělání, upřímně, kdo je občas neodkládá a nevymlouvá se? Mám na mysli věci, které si moc přejí, ale místo hledání způsobů, jak je proměnit ve skutečnost, mají vymyšlených milion důvodů, proč to nejde.
Pardon, ale to nějak nechápu. Když mě něco láká a jsem si jistá, že to chci, tak se co nejvíc snažím k tomu přiblížit, ne? I když to stojí trochu logistického plánování, někdy i finančního a občas i sebezapření, když je překážek víc než se zprvu očekávalo. Nebo jsem tak moc mimo?
Možná je největší problém s tou jistotou. To jediné mě napadá jako vysvětlení. Že jsou uvnitř tak nejisté samy sebou, že se radši do plánování ani nepustí, co kdyby náhodou ta nejistota vyšla najevo. Ono je to přeci jen jednodušší, jen mluvit o tom, co jednou/možná/kdyby, než skutečně konat. Ale nejsou pak spíš směšné? Když člověk omílá pořád stejnou věc dokola, s tím, že do ní určitě půjde, ale když přijde k činu, najednou se vykrucují. A i náhodný pozorovatel ví, že to nikdy neudělají. Co je to jiného než směšnost, pokrytectví?
Nebo snad strach z nezdaru? Bojí se snad, že by strávily spoustu času přípravou a pak by to stejně nevyšlo, takže to radši vzdávají předem? To je zas trochu... zbabělé. Když se přece budu pořád něčeho bát, zjistím, že vlastně něžiju, jen si tak živořím. Všichni neustále hledáme opověď na otázku: Co je smyslem života? Podle mě je to jasné: Smyslem života je si ho co nejvíce užít. Nelitovat, nebát se překročit vlastní stín, prostě žít. I když nám házejí klacky pod nohy. V tom je to umění.

Taky je možný, že tu jsem ta divná já a jen tu plácám nesmysly a své naivní představy. Ale... neříkejte mi, že je v pořádku vinit ze svého posraného života jenom všechny ostatní? (Možné to je, ale v pořádku to není.) Ano, uznávám, že jsou věci, které člověk neovlivní - třeba nemoc nebo jiné nespravedlivé zásahy shůry. Ale je tolik věcí, které změnit můžete! Je pravda, že je za vás nikdo neudělá a odkládání taky nepomáhá, ale výsledek pak stojí za to. I kdyby se to nepovedlo, alespoň ten pocit, že jste překročili svoje hranice, je prostě k nezaplacení. Je to pocit, že máte život ve svých rukách.
Prostě poslední vzkaz pro ty, kterých se tento článek týká: Žijte a dělejte, co chcete a máte rádi. Přece se v 80 letech neohlédnete proto, abyste zjistili, že jste celý život prožili vsedě u počítače a že vlastně nemáte co vyprávět. Vždyť to je škoda!



Tak. A teď, jak s tím souvisí moje zcvoknutí. Velmi. Už asi dva roky koukám na internetu na výpravy po zahraničních horách na koňském hřbetě a říkám si, že bych jela. Zase je to jiná forma akční dovolené, na koních jsem jezdila... Ideálka a skvělý nápad. Ale ani jeden rok mi to nevyšlo. Většinou z důvodu plné kapacity, pak se mi termíny kryly s táborem, který jsem už slíbila a kdesi cosi. Začátkem června se úplnou náhodou uvolnilo místo. Koukala jsem na to, celá vyvaléná. Ale paní jsem napsala, jen pro informace. Dozvěděla jsem se, že jsou celá rodina, kterým vypadla jedna kamarádka, takže mají už koupené i lístky na vlak atd, atd. A pak jsem seděla, zírala do zdi a v hlavě si dávala dohromady seznam pro a proti, už kvůli brzkému datumu odjezdu. Kamarádka mi na to napsala: ,,Kdo jinej než ty by tam měl jet. Nikoho praštěnějšího v tomhle neznám." A bylo rozhodnuto, kývla jsem. Odjezd se kvapem blíží, v pátek vyrážím! :) Neskutečně se těším, ačkoli jedu vlastně sama s cizíma lidma na týden na farmu bez elektřiny (natož nějaká wifi). Ale je to přesně to vystoupení z komfortní zóny, ten impuls, který jsem potřebovala.

A vy? Jste spíš vymlouvači nebo své touhy realizujete? Co vás teď napadá jako váš sen nebo touha? :)

Takže balím, adios!
Lux

P.S. Nikoho neodsuzuju, dělejte si co chcete. Ale pak, prosím, nekňourejte, jak je všechno nanic, když s tím nic neděláte. Dík.
P.P.S Navíc je teď ideální doba k činu - je léto, období takřka neomezených možností, tak do toho :) (I když si myslím, že i na roční období se konání nevztahuje, nevidím důvod, proč si něco nesplnit i v zimě...)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 hrachajdice hrachajdice | Web | 26. června 2018 v 16:52 | Reagovat

Řekla bych,že svoje touhy si realizuju a nebojím se toho . Jen je problém ,že ne všechny jdou díky mýmu handicapu realizovat a splnit , ale nejsem typ, co by se vymlouval a přemýšlel , proč něco nejde . Snažím se plnit  si to, co zvládnu  a ty větší věci ? možná taky se mi časem splní, nepřestávám věřit  :) .

2 Marcela Marcela | E-mail | Web | 26. června 2018 v 20:59 | Reagovat

Lidi mají strach. I já mívala svoje strachy. Je zajímavé čím je člověk starší tím více  chápe život jinak. Ale je pravda, že u některých cítím spíš pokrytectví, nebo nemají víru v sebe.
Pravda je ale taková, že kdo chce, vždy si cestu k tomu co si přeje nebo chce najde. :-)
jsem ráda, že nacházím lidičky na stejně vlně či úrovni? :-)
Hezky  napsané :-)

3 Yveta Yveta | E-mail | Web | 26. června 2018 v 22:19 | Reagovat

Ano,fandím ti :-), jeď a užij si to :-).Když něco moc chceš,tak pro to udělej maximum a je velká naděje,že se ti to splní.Nemá cenu stále na něco čekat,nikdo nevíme,co bude zítra.Běž do toho naplno a hodně štěstí :-).

4 Hizaki Chan Hizaki Chan | Web | 27. června 2018 v 10:52 | Reagovat

Bohužel takto svět chodí

5 Lucy Lucy | Web | 27. června 2018 v 13:41 | Reagovat

Také jsem měla pár cílů a nedokončila jsem je. Akorát jsem neměla výmluvy..

Tyjo, na takovou dovču bych se také vypravila. Musí to být úžasné! :)

6 zamotana zamotana | Web | 27. června 2018 v 15:25 | Reagovat

Vlastně s tebou souhlasím, i když se často taky podobně vymlouvám, ale snažím se s tím skoncovat. Teď bude mým největším problémem to, že sním o věcech, které fakt splnit nejdou. A to není výmluva, jednorožce si opravdu nikde nepořídím. Živého, myslím. A k určitým věcem si cestu hledám, ale možná žádná neexistuje. No, uvidíme. Nač se vymlouvat, jde se žít :D

7 Zlomený meč Zlomený meč | E-mail | Web | 27. června 2018 v 21:24 | Reagovat

Myslím že sis na své otázky krásně odpověděla, takže nemám moc co bych dodal :D
Ale vzpomněl jsem si na definici šílenství ve Far Cry 3, viz
http://zlomenymec.pise.cz/554-definice-silenstvi.html
Šílenství je dělat stejné věci pořád dokola a očekávat jiný výsledek...

Ten "výlet" si užij, na něco takového bych já asi neměl moc odvahu :D

8 Lucka Lucka | E-mail | Web | 28. června 2018 v 10:53 | Reagovat

Moc hezky napsaný článek, bohužel to takhle dneska chodí... Jinak ta dovolená bude určitě úžasná, pak se s námi poděl o fotky a zážitky! :-)

9 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 2. července 2018 v 14:38 | Reagovat

Takže teď už jsi asi na dovolené. Ta výprava zní lákavě.
Nevím, jestli jsem vymlouvač nebo ne. Mám třeba období, kdy se vrhnu sama samotinká úplně do všeho co si zamanu a pak mám zase období, kdy pro svoje dobro nehnu ani prstem.

10 Ellie Ellie | Web | 2. července 2018 v 18:25 | Reagovat

Taky jsem se dřív takhle vymlouvala. Je to škoda, ale jsem ráda, že teď už to tak nemám. :)
Jinak doufám, že napíšeš, jak ta výprava probíhala, protože mě to fakt zajímá. Kdo ví, třeba bych to taky někdy zkusila. :D ♥

11 slunecnyden slunecnyden | Web | 13. července 2018 v 20:09 | Reagovat

Já si myslím, že to není tak jednoduché. A také je rozdíl, jestli je člověku dvacet, nemá rodinu a další povinnosti a může se třeba sebrat a jet na druhý konec světa. Dneska spoustu mladých má otevřenou duši, nekouká napravo nalevo a jde si za svými sny .-) Mě osobně se sny plní (samozřejmě, když pro ně něco udělám), ale musím si na ně třeba i pár let počkat, prostě to nechat trošku uzrát :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama