Ukrajinské poloniny na koních - 2. část

15. července 2018 v 12:00 | Lux |  Exotika blízká i daleká

Druhá část mojí výpravy koňmo na Ukrajinu.

(Doporučuji si ke čtení pustit trampské písničky, zejména: Nad stádem koní, Divoké koně a nově i Zachraňte koně. Tu jsem se naučila nově. Jo a nalijte si k tomu vodku. Nebo dvě.)



DEN 6.
Šestého dne probíhala organizovaná túra na vodopády. Nějako se mi povedlo ji propásnout, takže jsem se vcelku flákala, čekala na skupinu až přijede z koní, že pak vyrazím s nimi. Povedlo se, okolo šesté večer jsme vyráželi. Ano, teprve jsme vyráželi do hor. Ale to tam bylo vcelku normální, navíc bylo dlouho světlo. Prostě tam čas plyne jinak. Došli jsme vražedným tempem k vodopádu prvnímu (nechte se vést ostříleným horským vůdcem Jurou, ten normálně bežel do těch kopců), kde jsme si dali pěknou pauzičku. Nevím, čím to, ale ostatní už na druhý vodopád jít nechtěli. Ačkoli už to mělo být snad jen 1,5 km! Já jsem pořád tak jako postávala a hledela nějakou obě't, co by se mnou vyrazila. Nakonec jsem odlovila Martina s Michalem a ťapkali jsme dál ve třech. Už jsem si zvykla, že jsem vždy jediná akční holka široko daleko. No, vodopád byl opravdu kousek. Jenže my šli po špatném břehu, tudíž jsme se museli drápat příkrým svahem a k vodopádu dorazili shora. Což ale vůbec nevadilo, naopak máme parádní selfíčka. Samozřejmě jsme slezli i dolů na správnou stranu, když už jsme tam byli. Cestou jsme potkali fiaového a zeleného slimáka a horala pajka, který k nám taky patřil, ale vyrazil sólo před námi. Rozhodli jsme se pro společný návrat po vrstevnici, přece nepůjdeme zpět stejnou cestou, že. Skvělá výprava, kolem desáté jsme byli zpátky na farmě, akorát na večeři. (Už jsem zmiňovala, že časy se vůbec neřešily, prostě až se uvařilo, tak se jedlo. Rekord byl asi v půl jedný v noci. Ale vůbec to nevadilo.)


DEN 7.
V plánu byl koňský pochod kapku náročnější, vedl na již zmíněnou Runu. Sice jsme tam již byli pěšky, ale na koni je to úplně jiný zážitek. Jela jsem s první skupinou, tentokrát na Dragonovi. Asi po půl hodiě jízdy, si Saša odebral pár lidí do pokročilé skupiny a že pojedou rychleji. Když jsme dorazili na Runu my, už na nás čekali. Pomalejší měli pauzu, rychlejší skupina se pomalu chystala na cestu zpět. V tom mi Saša nabídl, že mě vezme s rychlejšími, že mi to celkem jde. Souhlasila jsem, samozřejmě. Něco tak nádhernýho a dokonalýho jsem nezažila! Tím šíleným teréném jsme se řítili cvalem, koně naprosto jistí a neohrožení kličkovali borůvčím a svahem dolů z hory. Když jsme zpomalili, sotva jsem dýchala, zaplavovala mě tsunami euforie.
Poslední úsek cesty jsme šli v poklidu korytem potoka. Přes šutry, přes klády, uhýbali jsme větvím. Museli jsme se ale dostat na rádoby cestu a jedinou možností bylo vyhupsnout kolmý val. Saša navedl koně a hop, byli nahoře. Než jsem se stačila rozmyslet, už jsem byla ve svahu taky. Kůň stál na zadních, nechápu jak, ale během minuty jsme s lehkostí přistáli na cestě. Třešnička na dortu fakt. Jeden z nejsilnějších zážitků. Máme videa, máme fotky, ale to není ono. Ty pocity byly nejvíc! A za možnost si je prožít, jsem Sašovi moc vděčná.


DEN 8.
Předposlední den byl na programu, který nebyl nikdy jistý - v horách prostě jistotu nemáte, sjezd do nejbližší vesnice (asi 8 km daleko) na pivko a zpátky. Vyskytly se ale drobné komplikace, takže jsme vyráželi zas asi v šest večer. Jenom než jsme všechny koně nasedlali, přišla bouřka. My jeli lesem na koních v bouřce. Co znám naše koně, ti by se zbláznili strachy. Ale huculové ne. Ještě jsem měla koníka jména Hrom, tak jako tématicky. Déšť naštěstí rychle přešel, ale my vymetali samé houštiny, že ve finále jsme byli mokřejší od větví než opravdu z bouřky. Taky to pěkně na blátě podjíždělo, poslední svah jsme museli slézt z koní a doklouzat se dolů po svých. Pivko bylo opravdu zasloužené. Pak následovaly tři vodky na kuráž, stejnou cestou se totiž pojede zpátky, navíc se už začalo stmívat. Nasadili jsme čelovky a neohroženě se pustili do tmavého lesa. Další neuvěřitelný zážitek - jízda potmě! To už svému koni naprosto bezmezně věříte, nic jiného vám totiž nezbývá. Bylo to ale kouzelné, kolem nás poletovaly světlušky, my sami jsme byli takovými lidskými světlonoši a ten adrenalin... Hladoví jsme o půlnoci dosáhli kýženého cíle. Po vylízání všech kotlíků nastala ta pravá rozlučková párty. Co vám budu povídat, moc se nespalo.


DEN 9.
Brzké vstávání, protože přišel datum odjezdu, balení a loučení. Obrečeli jsme to, všichni. I já. A to nejsem citlivka. Ale Ukrajina, ještě ke všemu takováhle, se mi dostala pod kůži. Slíbili jsme si, že to není naposledy, co jsme tam zavítali. Na podzim si necháme vypsat termín jen pro naši grupu a přijedeme za všemi. (Důkazem je, že náš společný chat už dva dny zaplavují fotky, videa, brek a stesk po té dokonalosti. Jsme na tom všichni stejně.)
Každopádně v poledne nás u elektrárny čekaly staré známé autobusy, ke kterým jsme zas museli 6 km seběhnout, ale dolů už se jde líp. U autobusů jsme se loučili znovu, se Sašou několikrát. Samozřejmě za pomoci vodečky, aby nám trošku pomohla překlenout onen odchod z ráje.
Pak už to stálo za starou belu. V Užhorodě čekání na večerní autobus do Košic, na hranici jsme v něm strávili přes 4 hodiny. Když jsme se konečně dostali na řadu, byli jsme úplně střízliví. Na celnici jsme museli vybalit komplet celé krosny, jestli něco nepašujeme - to byl fakt opruz. Taktak jsme stihli noční přestup na vlak směr Praha. Po cestě jsme dále pokračovali v loučení, jak vždy někdo vystoupil.


DEN 10.
V osm ráno jsem dosáhli pražského hlavního nádraží. Nastalo další objímání, další pláč, další loučení. Hrůza. Ale rozhodně se nevidíme naposledy, už začínáme plánovat slučku na jednom opuštěném hrádečku - i s kytarama a táborákem :)
Zbytek dne jsem víceméně jenom prala špinavé prádlo a spala. A v pondělí do práce. Realita je fakt hnusná oproti té ukrajinské pohádce, kterou jsem si naprosto zamilovala.

Ještě musím zmínit koupání. Jediný zdroj vody byl ledový horský potok, kde se člověk jen tak ošplouchl. Proto jsme byli nadšeni, když se poprvé napustil Čan. Vlastně kotel plný vývaru z tamních bylin, ve kterém jsme se pak máčeli. Úžasná mísní procedura! :)


A závěr? Neskutečný týden plný neuvěřitelného dobrodružství s těmi nejlepšími lidmi ze všech koutů republiky! Zas tu u fotek pofňukávám, to se mi vážně normálně nestává. Alespoň mám hmatatelný důkaz, že jsem nic takového nikdy nezažila. Ukrajino, já se vrátím!

Lux


P.S. edit 29.07. - až dnes na své 2 články o Ukrajině pořádně koukám a blog.cz mi je prostě neuložil tak, jak jsem chtěla! Ten první zůstal správně, no v tom druhém byl znovu obsažen i ten první a zmizely mi fotky. Jako WTF?! A to jsem to psala na x-krát.. Nicméně, teď už je to ok a já se omlouvám těm, co třeba četli 2x stejnou věc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 15. července 2018 v 15:51 | Reagovat

Jsi nadšená z Ukrajiny? Posílej fotky. Řekni, co se tam líbí hodně. Kdy pojedeš znovu? :)

2 Chloé ▲ Chloé ▲ | Web | 15. července 2018 v 16:40 | Reagovat

Páni, jsi dobrá! Je fajn, že sis to užila.

3 Lucka Lucka | Web | 15. července 2018 v 20:13 | Reagovat

To muselo být krásné, pohled z koňského hřbetu na svět je prý k nezaplacení. Já na koni neumím, ale ráda bych se to naučila, jen se přestat vymlouvat a začít s tím něco dělat... :-) Ten Čan musel být po horském potůčku skutečná paráda. :-D

4 Katty Katty | Web | 17. července 2018 v 18:36 | Reagovat

Neznám nic lepšího než pohled na svět z koňského hřbetu :) Máš můj velký obdiv, že jsi se k něčemu takovému odhodlala :) taky bych se měla konečně pochlapit a vyzkoušet něco podobného :D :)

5 Petra Petra | Web | 23. července 2018 v 11:13 | Reagovat

Z Ukrajiny už mi přišlo několik pohledů a člověk by nevěřil, jak je to tam krásné :)

6 Hrašulee Hrašulee | Web | 29. července 2018 v 11:13 | Reagovat

No tak to vypadá fakt skvěle :) Já si vždy Ukrajinu představovala jinak, vlastně o dost hůř. Kdybys přidávala někdy víc fotek, ráda se podívám :)

7 Lux Lux | Web | 29. července 2018 v 22:09 | Reagovat

[1]: Jsem naprosto unešená! KOmbinace hor, koní a neuvěřitelných ukrajinských hostitelů mě úplně dostala! Jinak se jedná o podzimu, že dáme druhé kolo :) Ještě bych ráda prozkoumala i další města jako Lvov a Kyjev.

[2]: Díky, užila :)

[3]: Opravdu nádherný pohled, jdi do toho! :)

[4]: Určitě doporučuji! Je to neskutečné...

[5]: Rozhodně má Ukrajina co nabídnout! Divné, že zrovna v Užhorodě pohledy neměli..

[6]: Záleží na místě. Kouknu, jestli najdu ještě nějaké fotky přímo z města, tam byly takové zvláštní čtvrtě... Ale všude bezpečno.

8 Nika Nika | Web | 30. července 2018 v 12:04 | Reagovat

wow, ja mám rešpekt pred koňmi, ale vyzerá to mega :)

9 Mal Mal | Web | 10. srpna 2018 v 17:24 | Reagovat

To vypadá fantasticky :O Hory a koně jsou absolutně dokonalá kombinace, ty zážitky musely být úžasné, jen tiše závidím :) Jak jsi tu farmu objevila?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama