Existuje striktní typ partnera?

9. října 2018 v 13:02 | Lux |  Chlebové drobečky
Jaký máš svůj typ kluka?


Rozhodla jsem se napsat o tomto tématu, protože jsme nedávno měli slezinu naší holčičí základkové partičky. Tyhle holky vždycky ráda vidím, zažily jsme spolu neskutečné věci... A pokaždé se divím, jak se taková různorodá skupina může držet pohromadě i po skoro 8 letech, kdy už se nevídáme tak často a máme každá diametrálně odlišný pohled na svět. (Možná právě proto.) No, jak to bývá, vždycky dojde na vztahy, chlapy, sex. A jedna z holek pronesla větu: ,,Nikdy bych nemohla chodit s bloňdákem." Zasmála jsem se. Známe takováhle ,nikdy'. Kamarádka se ale zatvářila dotčeně a začala vysvětlovat, že její typ je prostě tmavovlasý, tmavooký týpek se širokými rameny a přes to nejede vlak. Že má takovou zkušenost, že i kdyby si rozuměla s blonďákem sebelíp, tak to vždy zůstane ve ,friend zóně'.
Docela mě to zaujalo. Je vzhled opravdu až takhle důležitý? Neberme teď v potaz vědecké i nevědecké poznatky, že si ženy vybírají partnera často podobného svému otci, že za to můžou feromony, že hledáme vhodnou genetickou výbavu pro potomstvo, že už po 7 vteřinách - po jednom pohledu - víme, jestli ho odmítnout nebo ne. Nic z toho nevyvracím, ale ač to s tématem souvisí, nechci se motat v tomhle.
Spíš mě zajímá, máte Vy (ženy i muži) svůj striktní typ protějšku?

Já nevím, možná jsem hrozně naivní, ale nehledáme v partnerovi i něco jako duševního, povahového? Když se ohlédnu a podívám se na své vztahy, tak ano, vidím jistý vzorec. Ale nepramení ze vzhledu, nýbrž ze zajímavosti - prostě musí mít NĚCO. To, co mě zaujme, to, co mi sedne. Opravdu, co se vzhledu týká, chodila jsem s modrookými blonďáky i záhadnými tmavými typy (nevyšlo nic z toho, takže tady bych odpověď nehledala), s vysokými kluky i s menšími. Musím říct, že každý byl jiný i postavou, povahově k sobě měli ale blízko.
Ano, já jsem schopná říct, když se mě zeptáte, co preferuju: vysoké kluky s velkýma rukama, tmavšíma očima,atd. Ale že bych tím úplně zamítla ten opak? Že by mi nemohlo být dobře i do budoucna s modroočkem? To si nemyslím.. Řekla bych, že vždycky převládne porozumění, ten pocit, že si sedneme, že je mi s ním dobře. I když každý má své chyby, jsou pro mě závažnější ty charakterové než vzhledové (bože, kdo je tu dokonalý?).

Máte to někdo jinak? Stejně? Nacházíte ve svých vztazích nějaký vzorec výběru? Musíte mít partner/ka nutně něco, přes co nejede vlak?

Ještě dodám, že se jako každá ženská ráda podívám na hezká těla, samozřejmě :) Ale z hlediska trvalého závazku je mi to fakt jedno..
Budu ráda, když někdo článek přečte, dolouská a dokonce když někdo odpoví a pomůže mi tím získat nový názor na věc :)

Lux
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 B. R. B. R. | E-mail | Web | 14. října 2018 v 15:36 | Reagovat

no, nemohu napsat, že jsem si vždy vybrala partnera podle nějakého vzorce, protože jsem zatím trvalého partnera nějak nenašla, ALE všimla jsem si, že skutečně, jak píšeš i ty, hledám v těch chlapech víc "to něco", než že by mě přitahovali primárně vzhledem... takže soudím, že jsou si všichni podobní prostě tím, že pro mě mají jisté osobní kouzlo a je jedno, jestli je to vysoký blondýn, tmavooký cikán nebo prostě kdokoli :D hlavně, když má charisma ;-) a to se prostě posuzuje individuálně...

2 Marčélla Marčélla | E-mail | Web | 16. října 2018 v 12:52 | Reagovat

Já jsem partnera vybírala  rozumově vzhledově. Vždy se mi líbily muži s černými vlasy, což byl i můj otec. :-D Ale čím je člověk starší a prožije si život s nejedním partnerem, vidím to jiným úhlem. Už se najednou nedívám co má zvenčí, ale co má uvnitř, co má v sobě. S každým partnerem co jsem  byla, jsem se od něj něco naučila, nebo mi ukazoval moje stinné i světlé stránky mé povahy. Tak si myslím, že hledáme v mužích tu naší polovičku paprsku? :-)

3 MOE MOE | E-mail | Web | 18. října 2018 v 11:43 | Reagovat

Já si vždycky vybíral spíš podle charakteru, i když musím uznat, že všechno do kterých jsem byl zakoukaný byly svým způsobem podobné. Ale více chováním, než vzhledem. Vždycky jsem ulétával na hodných holkách, které měly pořádek a hledaly ochránce. Tohle je třeba aspekt, který ze strany matky nepozoruji, ... nic proti Freudovi. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama